Kdo jsem ?
Nebojte, ta koza 
nejsem já. Byla to moje oblíbená koza z Bulharska, Černomorce. Na druhé fotce je můj milý britský kocourek Maxík , který má rodokmen hodný šlechtice, ale zlobí jako normální domácí kočka.
Na třetím obrázku jsem se svojí druhou půlkou , fotka je ze Sozopolu.Jinak se jmenuji Eva Sokolová, jsem z Prahy - Vinohrad, studovala jsem ekonomku, ale před mnoha a mnoha lety a v letošním roce mi bylo 42. Mám svoji malou firmu, takže pracuji a pracuji. A protože miluji Bulharsko, tak tam ty vydělané peníze zase všechny utrácím. Mám tam své přátele, kterým hrozně ráda vozím dárky. Bulharsko je moje velmi citlivá stránka, beru ho téměř jako svůj domov.
Někdy vyrazím do Paříže, protože procházky v pařížských uličkách
člověka naprosto duševně vyrovnají. Miluji celou Francii,je to země, kde člověk nalezne naprosto vše, co by si přál v životě vidět - oceán, moře, krásné hory, kaňon, nádhernou přírodu. Miluji Monako, protože je to krásné město, které nelze zde v řádcích popsat, za návštěvu alespoň jednou v životě stojí oceánografické muzeum. A také jsem si zamilovala Řím, nedaleké Tyrhénské moře, ale Burgas a Černé moře u mě zůstává stále jedničkou.
Můj sen.......
Mám svůj velký sen, a to žít v zemi, městě,kde je moře. Miluji moře a hrozně mi v Čechách chybí. Proto sním o tom, že budu bydlet v Burgasu a trávit krásné chvilky u moře, třeba i v zimě procházkou po pláži.
A jeden svůj sen jsem si již splnila. Přijet v zimě do Burgasu, chodit po úplně prázdné pláži, navštívit místa, která nebudou přeplněna turisty, dát si dobrého žraloka v restauraci na útesu v Nesebaru. Povečeřet s přáteli bulharské jídlo u nich doma a vstřebávat tu příjemnou atmosféru balkánu.
A na závěr ?
Doporučuji všem, ať si udělají nějaký krásný svůj sen, třeba o moři, nebo o vytoužené dovolené. Potom i ten šedý pracovní den, kdy máte pocit, že ze všeho skončíte na psychiatrii uděláte lepším, prostě máte pro co dělat.
Na obrázku je nádherná, upravená vyhlídka na moře v Burgasu - v parku /Morska Gradina/, pohled na otevřené moře, kde bych dokázala stát a relaxovat hodiny
Zde si můžete přečíst něco o mém loňském zimním pobytu v Burgasu, kdy po mnoha letech byla sněhová kalamita.
Občanské sdružení pro-Contact jsem zakládala spolu s kolegy v roce 2004. Nyní je zde adoptováno téměř 900 dětí z Guineji-západní Afrika na dálku. Čeští rodiče jim platí školné. Spolu s dětmi si dopisují, děti je berou jako svoje druhé rodiče. Nyní již nejsem aktivně zapojena z časových důvodů do činnosti sdružení.
Chcete si najít malého přítele v Africe? Zapojte se do projektu Adopce afrických dětí na dálku. Kmotrem projektu je herec a moderátor Jan Kraus. Velkou podporu zaznamenalo sdružení po svém vzniku díky Ladislavu Smoljakovi a díky členům divadla Járy Cimrmana, kteří uspořádali charitativní večer - hru Afrika, výtěžek byl použit na připravovanou výstavbu školy v Africe.
On každý dát nemůže. Hodně lidí dát nechce. Pro mě, patříte mezi ty šťastné, kteří dát mohou, a dávají. Nejen peníze potřebným, ale také optimistický příklad okolí, že s lidmi to zase tak špatné není.
V dokonalé úctě
Jan Kraus /říjen 2007/
zleva Alice Smoljaková, Jan Kraus, Eva Sokolová, Benjamin Tonguino Guinea